Chcete zde mít svůj banner? Kontaktujte nás!

Podporujeme:

Using:
html | css | php
radegast | pilsner urquell

VYHÝBALI JSTE SE TOMU…

OBCHÁZELI JSTE TO…

PŘESKAKOVALI…

ALE TOLIK JSTE SI TO PŘÁLI…

…

A TAK JE TO TADY…

BEZ ZÁBRAN, OKOLKŮ A OBCHÁZENÍ…

SEX VE SMALLVILLE - NATVRDO A PŘECI VELMI NĚŽNĚ!

Narozeninový dená

Je páteční zamračené ráno, prší. Clark dobíhá svou superrychlostí před školní vrata. „Do řiti, příště si musím přivstat, zase jsem celý zablácený, co tomu řeknou lidi,“ mumlá si při vstupu do haly. Když dobíhá ke skřínce pozdraví Chloe a šibalsky na ni mrkne. Ta odpoví ďábelským úsměvem a odběhne do redakce. Clark se otočí a v tu ránu se před ním objeví Pete.
- „Docela hnusný počasí, co říkáš? Doufám, že nám to večer vyjde,“ spustí na něj bez pozdravení.
- „No čus, můj černý brachu. Já taky doufám, těším se na to celej tejden,“ odpoví Clark a pokračuje, „tuším, že i Chloe nemůže dočkat večera.“
- „Včera večer jsme se o tom chystaném mejdlu docela zakecali.“
- „A? Povídej, chci vědět jak to vidí!“
- „No jak by to viděla. Po minulé akci co jste tak řádili, co bys čekal?“ zasměje se a zasvítí mu oči.
- „Jak řádili, od koho to víš?“ podíví se Clark.
- „Lana povídala. Že tě viděla odcházet od Chloe až k ránu. Co jste všechno prováděli, ty ďáble?“
- „To ti řeknu až pozdějc, teď musíme na biolu. Víš, že zase píšeme písemku a já nevím ani její téma,“ pospíchá Clark.
- „Tak to jsme dva,“ přitaká Pete, „včera jsem se na to vykašlal, hrál jsem na netu jednu báječnou hru,“ a oba se rozběhnou do prvního patra, kde se nachází učebna biologie. Cestou se mihnou kolem Lany a ani ji nepozdraví.

Do učebny biologie vejdou na poslední chvíli. Hned za nimi vejde profesor a Clark jenom podotkne: „A sakra, zase jsem si nestihl napsat tahák.“ Ale s pomyšlením na to, co ho čeká večer si s písemnou prací nedělal starosti a čekal, až zazvoní, aby mohl jít konečně pozdravit Chloe. A ta chvíle nastala – rozběhl se ze třídy nečekajíc na Petea zpátky před redakci a tam stanul před dveřmi. Upravil si košilku, labužnicky se protáhl a zamlaskal a zatáhl za kliku. Jenže – ono nic! Dveře byly zamčené. „To jsem blázen, dyť měla volnou hodinu, kam mohla jít,“ pomyslel si Clark a už sahal po mobilu. Přiběhl Pete. „Tak co, kde je tvá hrdlička?“
- „No, zřejmě uletěla, není tu.“
- „Nejely s Lanou do města koupit nějaký chlast na večer, jak včera slibovaly?“ filozofuje Pete.
- „Teď ráno? To je divný, mohla aspoň napsat,“ smutní Clark a pokračuje: „chtěl jsem tam jet s ní a vybrat něco speciálního. Přeci jen, když slaví ty osmnáctiny, nemůže to být jen tak ledasjaké pití.“

„Skutečně jen pití?“ usmívá se šibalsky Pete a Clark mu odpoví káravým pohledem. „Na co ty zas nemyslíš Pete.“ „Nápodobně, Clarku,“ A oba odejdou na další hodinu.
Jenže Chloe s Lanou nepřišly ani další přestávku, ani další a když už se schylovalo k odbytí dvanácté hodiny, začal být Clark nervózní, jak ježek uprostřed vysokorychlostní komunikace. „Sákryš, kde jen může být můj medvídek,“ začal si stěžovat Petovi a ten jen pokrčí obočím. „Asi si dávají záležet.“ „Ale tak dlouho? A aby kvůli tomu Lana zmeškala svou oblíbenou hodinu rodinné výchovy? Jen aby se jim něco nestalo…“ vyslovuje Clark svou domněnku. „Ty zas všechno vidíš černě superhrdino, třebas se zase zdržely ve svém oblíbeném konfekčním oddělení. Prostě to dneska už vybulaly, jen my tu dřepíme jak dva mezci,“ stěžuje si Pete. Bohužel, slyšel jej i učitel matematiky a tak si ho hned vyvolal. Clark se jen pousměje a sahá po své Nokii aby napsal děvčatům. Místo toho však uzří na ohromném displeji blikající obálku, ohlašující příchozí SMS. Po jejím přečtení mu úsměv zamrzne.

CLARKU, PRIJD NA POMOC, PREPADLI OBCHODAK. SPECHEJ,TVUJ MEDVIDEK.

„A do háje.“ Pronesl Clark a rychle se uvolnil na WC. Místo toho nastartoval a vyletěl ze školy rychlostí blesku, div že neurval zábradlí, kterého si málem nevšiml. Jakmile přiběhl ke vratům obchodního domu, zjistil, že se dovnitř jen tak lehce nedostane. Kolem totiž už byla policie. A ne jedno, ani ne dvě auta. Rovnou 20 policejních vozů a dva obrněné transportéry. „Tolik povyku pro loupačku?“ Pomyslel si Clark a až později si uvědomil, že v obchoďáku sídlí První smallvillácká banka. „No, to se nám ten páteční den pěkně vyvedl.“ Začal přemýšlet, jak by se nepozorovaně dostal dovnitř. Spásný nápad ho trkl o několik minut později, když uviděl kousek opodál osamoceného policajta. Pomalu se k němu připlížil a uzemnil ho tak jak to umí Clark nejlépe. Rychlými pohyby, které odkoukal od Chloe, jej zbavil šatstva a ještě rychlejšími, než otcův urychlený přesun na záchod po večerní pitce, je na sebe nasoukal.
Šibalsky na něj mrkl a se slovy „dík, chlape, vrátím“ se odebral ke vchodu. „Lupiči obsadili patro s bankou, zablokovali výtah a všechny přístupové cesty,“ dozvěděl se od svého nového kolegy, načež se rozhodl, že si situaci prohlédne z vlastní perspektivy. Svým rentgenovým zrakem zjistil, že lupičů je kolem 10. To by pro našeho Clarkieho nebyl problém, kdyby tam nebylo trochu zeleno. „Sákra, že by kryptonit?“ zamumlal si a přemýšlel, co udělá. Mezitím mu zazvonil mobil – medvídek. „Ale jo, vždyť jsem od tebe pár metrů drahá,“ starostlivě pronesl.
Začal přemýšlet nad verzí ,rychlý vpád, vzít holky a zdrhnout’, ale uvědomil si, že jeho tajemství zná jen Chloe. „Třeba bych mohl Lanu praštit do hlavy tak, aby si to nepamatovala,“ pomyslel si, ale rychle tento úlisný čin zavrhl. Náhle si všimne Lexe, jak vchází do atria obchodního domu a promlouvá se šerifkou. „Co ten tady dělá,“ pomyslí si a skryje se, aby si ho Lex nevšiml. Přitom zbystří své slechy a poslouchá, o čem si povídají.
- „Pane Luthore, vypadá to, že lupiči jdou hlavně po vašich soukromých úložištích, budete tady zřejmě muset zůstat, než se celá situace nevyřeší.“
- „Jsem Vám plně nápomocen, šerifko. Už Vás lupiči kontaktovali?“
- „Ano, chtějí přistavit na střeše vrtulník aby mohli odletět. Jinak prý zabijí každou půlhodinu jednoho rukojmího.“
- „A těch je?“
- „Dvacet čtyři. Mezi nimi i Vaše známé slečny Sullivanová a Langová.“
- „24? Tak to máme 12 hodin.“
„To je vůl,“ pomyslí si Clark.
- „Vtipkujete snad, pane Luthore?“
- „Vůbec ne.“
- „Tak si, se vší úctou, nechte těch hloupých řečí a jdeme na vyjednávání.“

„Jo, znám Vaše taktiky, vpadnete tam, všechno a všechny rozstřílíte a pak to svedete na agresivitu lupičů,“ pomyslí si Clark a rozhodne se jednat na vlastní pěst. „Takže na střechu a vrtulníček,“ opakuje si, „tak tam půjdeme a uvidíme co dál.“
Jakmile dorazil na střechu, povšiml si otevřeného poklopu. „Paráda, nemusím se namáhat,“ zaradoval se. Ale co čert nechtěl, poklop byla ventilace. „Tam se nenarvu, už mi není 15 let,“ zasmál se nad svou nadváhou a hledal vchod do podkroví. Ten taky našel a pomalu sešel nad patro s bankou. Cestou vymyslel, jak vyzraje na případné kryptonity. Urval si olovněné dveře od podkroví a pomyslil si, že se jimi může chránit před vlivy zeleného kamínku. „Fajn, ochranu mám, teď jen vymyslet, jak na ně.“ Zasmál se ještě jednou nad dvojsmyslem ale ihned zvážněl při uvědomění si dané situace.
„Vida, ten lustr se hodí,“ zaradoval se při pohledu na strop místnosti plné rukojmích. „Když jej shodím, vyvolám zmatek a zbytek by měl být jednoduchý,“ začal plánovat. Ovšem zrada – pod lustrem seděly přivázané rukama Chloe a Lana. „Kurva…“ zvolal téměř nahlas při pohledu na ty dvě chudinky. Ale to by nebyl náš superhero aby na něco nepřišel. Vzal svou Nokii, a napsal Chloe zprávu:

„MEDVIDKU, NA ZACHRANE SE PRACUJE, ZKUSTE SE S LANOU POSUNOUT O 10 METRU PRYC OD TOHO LUSTRU. CLARKIE“
„Snad jí to dojde,“ zasmutnil nad špatným signálem jeho operátora ve Smallville. Ale zřejmě jí došla, protože Chloe se začala usilovně rozhlížet kolem sebe. Clarka však nemohla vidět, byl dobře schován, dokonce i pro ni. „No jo, jenže když se pohnem, kulka nás nemine,“ pomyslila si Chloe. Navíc, Lana neví o Clarkových schopnostech, takže jí nemůže nic naznačit. Inu, zkusí starý známý školní trik, který používá, když má být zkoušena.
„Prosím Vás,“ zavolala na jednoho z lupičů.
„Drž hubu ty děvko,“ opáčil lupič mile.
„Mňa se chce strašně na záchod, už to nevydržím,“ nedala se odbýt Chloe.
„Co blbneš, dyť budem mít jenom problémy,“ vložila se do konverzace Lana.
„Už jsi někdy měla ten svíravý pocit v podbřišku až sis myslela, že ti to tam bouchne? Ne? Tak buď zticha,“ odpověděla na Laninu otázku Chloe. Lana jen překulila oči a už neodpověděla.
- „To máš tedy smůlu holka, budeš to muset vydržet.“ Vyřkl lupič ortel.
- „To je nehumánní!“ rozhořela se Chloe.
- Lupič na to: „Vítej v Americe děvče…“
- „Cyniku,“ zašeptala Chloe.

Tak tohle jí nevyšlo, sakra – pomyslil si Clark při poslechu Chloeiny hádky. „Ale ona to nevzdá,“ neztrácel naději. A měl pravdu, Chloe začínala pracovat na další taktice.
- „Prosím Vás,“ začala znovu konverzaci.
- „Co zas?“ téměř shodně pronesli Lana s lupičem.

A Chloe nato neodbytně: „Já už to fakt nevydržím, nechte mě jít tam za roh tam je taková oáza s proudem vody…“
„Odvážné to děvče moje,“ poznamenal Clark.
- „No tak dobře, ale ta druhá tu zůstane. A jestli se nevrátíš do 3 minut, je po ní,“ pronesl a vzal si Lanu k sobě.
„To by mohlo vyjít,“ povídá Clark a připravuje své oči k zežehnutí úchytu lustru ke stropu aby tím způsobil jeho pád na podlahu. Jenže to by to nebyla Smallvillácká povídka aby se neobjevily komplikace – Lana se totiž v lupičově náručí zmítá a jak tak pochytila od Lexe, povedlo se jí odstrčit lupiče od sebe a uzmout mu pistoli. „Nehejhat, nebo je po něm!“ zvolala a všichni lupiči se otočili na ni. To by ani nebyl takový problém, jenže Lana se zastavila opět pod lustrem. „Ježiš, Lano, co to provádíš, ustup trochu!“ Naštěstí to vypadá, že Lana slyšela – ustupuje dál a pod lustrem je nyní volno. I Clark počal dílo – nažhavil úchyt a přetavil jej. V tu ránu se 3 metrový lustr skácel k zemi, načež Lana úlekem nechtěně vystřelila. Kulka zasáhla lupiče do ramene a ten spadl na zem. Ostatní rukojmí a lupiči se chovali přesně, jak Clark očekával – lidé začali bláznit a lupiči zmatkovat. „A teď třešinka,“ řekl si Clark a chtěl očima každému lupiči shodit zbraň, ale to už do místnosti vpadlo komando Metropoliské policie. Lupiči se ani nenadáli a za chvíli leželi spoutáni na zemi.
„Dobrá práce slečno Langová,“ promlouvá k Laně šerifka. „Neohrožená jako vždy,“ přidal se Lex. „Já… já… ani nevím jak a co se stalo. Řekla bych, že v tom má prsty i Chloe,“ povídá zaskočená Lana, jakožto nová hrdinka dne. „Já ani nevím, chtělo se mi jen strašně na malou,“ povídá metropoliskému novináři Chloe a s omluvou, že už dál nechce nic povídat, běží za Clarkem. „Ty můj hrdino,“ pošeptala mu do ouška, „zase jsi mě zachránil.“ „To je dárek k tvým dnešním osmnáctinám. Tedy spíš, taková demoverze.“ Ušklíbl se Clark a bylo naprosto jasné, co myslí.

***

Clark pak odpoledne, společně s Lanou a Petem zašli do jiného obchoďáku nakoupit chlast, cestou zpět se stavili pro repro a rozjeli se do školy. V tělocvičně totiž připravovali narozeninovou megakalbu. „To bude hustý, přijde skoro půlka školy.“ „No, měli by přijet brzo, aby stihli Chloe popřát. Moc dlouho se tam totiž nezdržíme,“ řekl spiklenecky Clark a Pete mu odpověděl stejnou grimasou. „Zas jak minulý pátek? Za hodinu od prvního drinku jste byli fuč,“ stěžuje si Lana. „Zato ty s Jasonem jsi tam byla celou noc,“ povídá ironicky Pete. „No jó no,“ zakulí Lana očima a mávne rukou.
A už se přiblížil večer, Clark vede svého medvídka halou směrem ke dveřím od tělocvičny, zakrývajíc jí oči.
- „Ty mě napínáš, povídej, co jste pro mě připravili?“ Chloe hoří nedočkavostí.
- „Všechno,“ povídá tajuplně Clark.
- „No mě stačíš ty,“ nato Chloe hbitě odpovídá.
- „To až pak.. nejdřív formalitky,“ povídá Clark a otevírá Chloe dveře do tělocvičny, odhrnuje ruce z jejích očí a všude tma… Nakonec se rožnou všude světla, všude balonky, moře chlastu a Remy Zero jim hraje v reprácích. A potom spousta lidí zapěje nu známou písničku „Happy Birthday tů jů…“ Chloe je evidentně v šoku, překvapena a šťastná. „To je úžasný lidi!“ Zařve na celé kolo. Všichni pozvednou číši, Clark Chloe políbí a všichni si připijou.

A párty začíná. Téměř půlka lidí tančí na parketu, všichni se ohromně baví, přišli skutečně všichni. Ale to Chloe moc nezajímá, začala totiž hrát její oblíbená písnička a hned fičí za svým hrdinou. Za chvíli už jsou v sobě a tančí tak silně přitisknuti k sobě, že byste nepoznali kde začíná on a končí ona. „Dnešní noc bude dlouhá, zlatíčko,“ ujišťuje Clark Chloe a ta mu odpovídá tichým smíchem. Následuje dlouhý polibek. Kdyby ta písnička neskončila, snad by se jejich jazyky do sebe zamotaly. „Chci tě,“ říká vášnivým hlasem Chloe a Clarkův krátký výmluvný pohled vystřídá fráze „naši odjeli za babčou, jdeme ke mě zlato.“

Bere svou princeznu do náručí a s polibky kolem krku a ouška kráčí k východu. Jakmile si je jist, že jsou sami, naspeeduje si to přesně do své stodoly, kde už vše pečlivě připravil. Všude příjemná atmosféra, svíčky a uprostřed postel velká jak taneční parket v tělocvičně. „Speciálně jsem opravil i nosníky půdy, takže se určitě nepropadneme,“ ujišťuje Clark Chloe po předchozích divokých zkušenostech. Chloe se usměje a oba opět upadnou ve vášnivý polibek.

Clark pomalu svléká Chloeino vyzývavé tričko. Z něj vyskočí její dvě nádherně plná ňadra, která Clark pomalu obejme svými mohutnými prackami. S polibky pomalu sjíždí níž až Chloe slastně vzhlédne ke stropu se zavřenými oči. Clark věděl moc přesně, kde Chloe hladit, protože ta příjemně vrněla a bylo vidět, že se jí to moc líbí. Rukama jí Clark sjížděl záda a Chloe začala pomalu svlékat Clarka – a ten jí to začal oplácet. Byli skutečně šikovní, za pár chvilek se už mazlili jako kdysi dávno Adam s Evou. . Oba hořeli touhou po druhém a tak Clark něžně do svého medvídka pronikl – ta odpověděla lehkým sténem, který se však se stupňující Clarkovou frekvencí zesiloval. Clark se jí snažil utišit něžnými polibky na líčka a krk, Chloe však byla v Clarkově klíně téměř v extázi – vychutnávala si znova a znova tento okamžik.

Po chvilce Chloe vytáhla ze své bundy krabičku. „Copak v ní je?“ ptá se Clark. „Se podívej brouku,“ pronese Chloe. Clark otevře krabičku a vzápětí se usměje: „Víš že jsi měla minule problém mi jej sundat?“ „Měla, ale dnes nebudu chtít,“ řekne Chloe a obleče Clarkovi náramek s červeným kryptonitem.

Tady naše povídka končí. Z jistých etických důvodů nemůžeme pokračovat ale vězte že to oba nakonec vysílením usnou jako šťastný zamilovaný pár. KONEC

NAPSAL: J_J_J
E-MAIL: webmaster [at] smallville-cz [dot] com
ICQ: 283895876

Zpět na úvodní stránku sekce.